Proč tak málo píšu na blog?

   Nikdo se mě na to sice neptal, ale občas, když sem něco napíšu a utvítnu si to na Twitter, se občas ozývají hlasy, proč nepíšu víc, že se jim to docela líbilo. Ráda bych sem psala víc, ale není toho času. Totiž není čas, když bych věděla, co napsat a když čas mám, nevím, co bych psala.
   Nové pokusy o vaření teď nejsou, protože začal další semestr a po delší době se mně časově vyplatí chodit na obědy. Ale už máme recept na brokolicovou polívku, takže doufám, že tady o ní budu zanedlouho psát. Dneska jsem si totiž konečně koupila díravej šufánek, přes kterej se dá pasírovat rozvařená zelenina. Tím vyřeším absenci tyčového mixéru.
   Další důvod je ten, že nedělám a ani se momentálně nechystám začínat další projekt. Mám teď přesně rok a týden pauzu a docela mně ta nezávislost na internetech vyhovuje. Ale jedna věc, i když skrytá, tady na blogu pořád funguje. Jsou to Docentovy džouky, kam aspoň jednou týdně přidám nějaké hlody, které jsme na zkouškách od docenta ještě neslyšeli.
   Na školu jsem se původně vymlouvat nechtěla, ale když si uvědomím, kolik mám psát seminárek + písemnou oborovou práci + bakalářku, je toho na psaní až až.
   A nakonec, kromě toho, že su občas zdechlá a nechce se mně, je to kvůli deníku, který jsem před rokem a něco vzkřísila a začala do něho opět mocně psát. Psát si deník je něco jiného než psát si blog. Deníku můžete svěřit i vaše největší tajemství. Můžete si do něho zajásat radostí a štěstím, zanadávat, zabrečet,...a on to snese. Tiše vás vyslechne a bez jediné reakce, ať už dobré nebo špatné, váš osud nese s vámi. Dají se do něho psát věci, které se na blog psát nedají. A většinu z těchto věcí, si často pořádně uvědomím až ve chvíli, kdy je napíšu a znova si je přečtu. Jsou to věci, které vím, ale nevěnuji jim pozornost, nechci je vidět nebo si je bojím přiznat.
   Neznamená to ale, že teď přestanu psát na internety, i když to teď dost omezuju. Jenom nacházím kouzlo ve věcech, které používali lidi už dávno přede mnou. A ze zkušenosti můžu poradit. Vařte a pište deníky! Je to fajn. =)

Otužilci v Šošůvce 6.3.2016

Abyste věděli, že i v tak malých dědinách, kde dávají lišky dobrou noc a kam ani vlak nepáchne, se pořád něco děje, zase po delší době o jedné akci napíšu krátký článek.

Tuto neděli se totiž v našem zatopeném lomu konal již 5. ročník otužileckého plavání a zaplavat ve vodě, která měla 2,9 °C si přišlo 38 zájemců, což je nejvíc od doby, kdy se tato akce u nás začala dělat. Nakonec tam vlezli všichni a někteří tvrdili, že je ještě teplá. Mně tam popravně stačilo strčit 5 prstů a pak jsem si raději rychle šla koupit horký svařák a párek, abych neumrzla.
Jednodušší to otužilci měli letos v tom, že si nemuseli do ledu vysekávat bazén, protože tam prostě žádný led nebyl, a mohli si tak poprvé proplavat celý lom. Za to jsme si ale my, co by do vody jakživ nevlezli, nemohli lom po ledu prochodit a chytat tak detailíčky do foťáků.
Akce to byla ale nakonec opět povedená a už se těšíme na další ročník. Snad už i s ledem. =)