úterý 17. února 2015

50/52

Za prvé se musím pochválit, že už jsem dlouho nepsala článek tak pozdě, že bych musela falšovat datum a za druhé se musím pokárat za to, že dneska se mně to povedlo teda parádně. Myslím to psaní pozdě.
Nic to ale nemění na to, že chcu psát o nejlepších kamarádech, které jsem díky studiu v Olomouci poznala, a o kterých můžu vážně říct, že jsou to moji první opravdoví kamarádi a nechcu je nikdy ztratit. Jmenovat je nebudu, oni sami to ví, protože jsem jim to řekla, a poznají se, až tohle budou číst. =) Jsou to prostě úžasně ňuchňaví, střelení, šílení, potrhlí a pošahaní blázni. Úplně jako já. A proto si s něma rozumím a mám je ráda.

1 komentář: