Ivuncův kuchyňský koutek Level2 16: Rumunská polívka - Ciorba de perisoare

Jak nedávno trefně poznamenala kamarádka, učíme se na polívkách. Ale polívka jak známo je grunt. A taky ne vždy bývá jednoduché ji uvařit. Může se stát, že je i složitější než druhý. Tahle je toho příkladem. Je to zatím to nejsložitější jídlo, jaký jsme kdy uvařili.

Do zahraničí se jezdit vyplatí, protože tam můžete ochutnat nejrůznější místní jídla. Ciorba de perisoare rumunsky znamená polívka s masovými kuličkami.
Tuto polívku ochutnal poprvé Jóža v Rumunsku v létě a přijel s tím, že si ji musíme uvařit. Najít recept se nakonec podařilo.

Nakoupili jsme mleté maso (může být hovězí, vepřové nebo kuřecí), řapíkatý celer, 2 brambory jsme měli, 2 rajčata, velkou mrkev, syrovou papriku (je to jedno, kterou barvu =)), 2 cibule, 2 vejce, hrubou mouku, rajský protlak, citrón, olej jsme měli, zakysanou smetanu, chilli papričky a pečivo (nejlépe veku).

Do hrnce nalijete vodu a osolíte ji. Nakrájíte na kostičky nebo nastrouháte mrkev, papriku, cibuli, rajče a celer a dáte do vody.
V misce smícháte maso s vajíčkem a moukou a uděláte kuličky.
V jiné misce smícháte vajíčko s hrubou moukou a uděláte těsto, které pak rozválíte na tenkou placku. Nakrájíte těsto napříč na asi 3cm široký proužky. Ty na sebe potom naskládáte (musíme podsypávat, aby se neslepily) a nakrájíte na nudličky.
Kuličky, nudle a oškrábané brambory nakrájené na kostičky přidáte do hrnce. Na pánvi na oleji osmahnete druhou nakrájenou cibuli, přikydnete rajský protlak, chvilku restujete a pak vyklopíte do hrnce a přidáte šťávu z citrónu. Zamícháte a necháte vařit dokud vše nezměkne.
Podává se s vekou, zakysanou smetanou a chilli papričkami. Ozdobíte kadeřavou petrželkou.

Byla to velká výzva, ale nevzdali jsme to. A dokonce to bylo i k jídlu! Napřed mně to chutnalo trochu jako rajská - to ten protlak, ale když jsem pak zbytek další den dovezla dom, mamce to chutnalo jako lečo - propojily se chutě. Doma nám polívku pochválili, chutnala všem. =)

Ivuncův kuchyňský koutek Level2 15: Halušky

Tuhle pokusnou příhodu sdílet musím, protože je velmi komická. Teda v té chvíli nám to komický moc nepřišlo, ale teď už po časovým odstupu docela jo. =)

To jsme tak šli onehdá hladoví ze školy, nebo to bylo vlastně z čajovny, a Jóža vytáhl krabici s nápisem halušky s tím, že si je musíme hned udělat. Tak jsme po cestě ještě skočili do obchodu pro bryndzu a anglickou slaninu (nebo to byl možná uzený bok).

Doma jsme smíchali směs na halušky podle návodu, do hrnce jsme nalili vodu, a pak jsme marně přemýšleli, přes co budeme ty halušky pasírovat. Mají z toho totiž vzniknout takový malý žížaly. Síto na halušky totiž nemám. Když už jsme fakt nevěděli, jak dál, našel Jóža struhadlo. Nakydnul těsto dovnitř a snažil se ho přinutit prokapávat těmi největšími otvory, čemuž dopomáhal lžičkou. Já jsem na to napřed koukala s tím, že je to snad nereálný a určitě dřív umřeme hlady než to doděláme. No prostě viděla jsem všechny katastrofický scénáře. Ale lepší nápad jsem neměla, tak jsem radši nic neříkala a raději to zkusila taky, aby Jožkovi neodumřela ruka. Po té, co jsme se v této záživné činnosti oba 2x prostřídali, jsme opravdu všechno těsto dopravili do hrnce a mezi tím jsme už mohli ty první vytahovat.
Na pánvičce jsme na oleji udělali cibulku a přihodili slaninu. Posypali jsme tím na talířích halušky a přidali bryndzu.

Do poslední chvíle jsem tomu nevěřila, ale bylo to fakt dobrý!

Ivuncův kuchyňský koutek Level2 14: Cibulačka

Původně jsem dneska chtěla napsat jenom o cibulačce, ale pak jsem si všimla, že před ní mám ještě jeden článek, tak napíšu 2.

Dneska jsem si ji dělala už podruhé a povedla se stejně jako minule. Navrhl ji Jóža, a tak jsme splácali recept od jeho mamky s receptem z netu a světe div se, bylo to k jídlu! =)

Nakrájíte cibule (počítám tak 2 menší na osobu) na půlměsíčky, rozpustíte máslo s trochou oleje a cibuli smažíte do zlatohněda. Pokud se vám nechce dělat 2 hodiny hovězí vývar, postačí bujón. Když je cibulka hotová přidáte hladkou mouku (jde to i s jíškou) a zalijete vývarem. Dochutíte solí, pepřem, můžete přidat nové koření a bobkový list. Podává se s osmaženými krutony z rohlíku a nastrouhaným sýrem.

Je to velká dobrota, hlavně když přijdete vyhládlí ze školy. A s tahajícím se rozpuštěným sýrem si užijete velkou zábavu. =)

Ivuncův kuchyňský koutek Level2 13: Ivunec dostal do výbavy

Jako správný kuchař profík, bych měla mít svou výbavu, kterou se budu pyšnit před návštěvou i před společníky v kuchyni. Jelikož se nám odstěhovala jedna spolubydlící, dost věcí, který jsme tak nějak sdílely si odvezla, tak jsem musela zakročit.

První byl topinkovač, o jehož seznamování se s ním jsem psala v 6. díle tohoto seriálu. Je to parádní pomocník ve chvíli, kdy zatím, co vy tvrdnete ve škole, pečivo, které jste si čerstvé včera koupili, vesele tvrdne ve skříni. Když starší rohlíky, tak raději opečený. Naštěstí byla zrovna akce na topinkovače, tak jsem si mohla koupit vlastní.

Další byly nože. Pořád jsem doma frfňala, že máme v Olomouci tupý nože, který nejdou nabrousit a jedinej můj ostrej jsem si už 5x bodla do ruky. Pak jsem jednou dojela dom a mamka mně vrazila do ruk sadu nožů, ke kterým bylo i prkýnko a škrabka na brambory, kterou jsme taky akutně potřebovali. Nakonec jsem si ještě vzala jedno ultratěžký prkýnko, co se při krájení cibule ani nehne a mohla jsem jet zpátky.

Nože používám furt a su s něma spokojená. Cibule se s nimi krájí perfektně. A zatím jsem si žádnej z nich nezapíchla do ruky. =)

Ivuncův kuchyňský koutek Level2 12: Polívka hasafrcálová s kundrfálama

Abych trochu dohnala časovou ztrátu a nepsala pořád půl roku starý "novinky", dopíšu i tento článek. A tím se přiblížím ke skoro aktuálnímu času. Tenhle pokus je totiž ze začátku října.

Je to tajný recept přítelovy babičky a pod svým názvem, který už má svou dlouhou tradici, skrývá tajné přísady. Ale je to vlastně jednoduchý hovězí vývar s krupicovými noky.

A teď k tomu, jak jsme to vařili. Koupili jsme maso s kostí (žebra) a kořenovou zeleninu - mrkev, petržel, celer, olej, prášek do pečiva, vajíčko a hrubou krupici.
Jelikož nemáme papiňák, vařili jsme jenom maso hodinu a půl. Pak jsme maso obrali, zeleninu z vývaru pokrájeli, naházeli zpátky a vývar ochutili.
A pak přišly na řadu nočky. Do hrníčku se dá vajíčko, prášek do pečiva a přidává se krupice, až je hmota tahavá. Lžičkou se vždycky nabere a omáchá ve vývaru. Nám se povedly spíš knedle, protože jsme dávali vždycky celou lžičku a ony nakynuly a staly se z nich takový koule, tak jsme je museli trochu rozďobat, aby se vůbec uvařily. Nakonec jsme zjistili, že je to maso ještě málo, tak jsme to celý vařili ještě půl hodiny. Tu zeleninu jsme pak nemuseli ani kousat, dala se totiž pasírovat přes zuby. Příště to maso budem vařit 2 hodiny, nebo si pořídím papiňák. =)

Na první pokus fakt dobrý. Po dovaření bylo už maso v cajku. A jelikož jsme jí udělali hafo, večer po škole jsme ju šli dotlačit. Příště zas!

PS: před pár dny jsem si založila kuchařku mých pokusů. =)

Ivuncův kuchyňský koutek, Level2 11: Buřtguláš

Před měsícem začal nový semestr a s ním druhá desítka tohoto kuchařského seriálu obohacená o přízvisko "Level2". Stalo se tak z několika důvodů.
Prvním je fakt, že jsem svými pokusy o vaření nakazila přítele, který se chtěl s příchodem do Olomouce naučit vařit, jenom se sám bál pouštět do větších akcí (asi tak jako já). A pak nás napadlo spojit síly. Když nás bude víc, nebudem se bát vlka nic!
Zabralo to! A z toho vyplývá další důvod. Začali jsme si troufat na mnohem složitější jídla než jsou nudle s vajíčkem nebo špagety.

Jóža přišel s nápadem na buřtguláš, tak jsme zjišťovali recept. Nakonec jsme nějak splácali recept z domu s tím z internetů. Samozřejmě ještě s dalšími našimi úpravami.

Neměli jsme olej ani špek, tak jsme zkusili udělat cibulku na másle. Šlo to. Přidali jsme brambory na kostičky a koření - kmín, majoránku, nové koření, pepř, sladkou papriku. Chvilku se to restuje a pak podlije. Až do bublá, přihodí se buřty a zahustí hladkou moukou rozmíchanou v hrníčku ve vodě. Nakonec se guláš dochutí solí, přidá se bobkový list a dovaří.

První pokus dopadl v celku dobře. Možná líp než jsme čekali. Od té doby jsme buřtguláš vařili už třikrát. Podruhé jsme udělali cibulku na špeku a potřetí jsme ještě k tomu místo mouky na zahuštění použili jíšku.
Nejlíp se povedl asi 2. pokus. Pořád je co vylepšovat, ale nás to baví.

Ivuncův kuchyňský koutek 10: Můj splácaný recept

Už dlouho jsem nenapsala nic o vaření. Nějak nebyl čas. Na vaření ale čas byl, a tak se mně tady nahromadilo několik rozepsaných článků, který mě přemlouvají, abych je dopsala.

O prázdninách doma využívali, že jsem se rozhodla naučit vařit. Mamka po mně jednou chtěla míchaný vajíčka a já jsem si vzpomněla na přítelovy nudle s vajíčkem a napadlo mě to nějak nakombinovat. Schválně, co z toho vznikne...

Již tradičně na špeku jsem udělala cibulku, dala vařit těstoviny. Po uvaření jsem je vytahala k cibulce, přidala vajíčka (nejlépe 2 na osobu) a na mírném ohni míchala až vajíčko zdrclo. Na závěr jsem to dochutila kmínem a majoránkou.

Výsledek byl překvapivě velmi chutný. Dostala jsem pochvalu od mamky, která sama je úžasná kuchařka, což je pro mě velká pocta. A chutnalo to všem. Během chvíle nezbylo nic. =)

Na fotce to vypadá docela nevábně, ale věřte, a nejlépe vyzkoušejte, že je to opravdu echt!

PS: později jsem se na twitteru dozvěděla, že ten můj recept není až taková novinka. O to víc ale potěší, že jsem na něho přišla sama. =)

#Maďarsko_Ateneo

Další zemí navštívenou s Ateneem bylo Maďarsko. Už jednou jsem tam byla. Před 3 lety s Drahanem, ale bylo to jen na pár hodin, když jsme přejeli hranice z jihu Slovenska, kde jsme trávili víkend, abychom se podívali do maďarské části jeskyní Domica. Pamatuju si z toho jenom ty jeskyně a pak ty podivné ceny s velkým počtem nul, co jsem viděla na tržišti.
Proto byla pro mě tato příležitost konečně vidět něco v Maďarsku výzvou. A propagační video slibovalo opravdu velkou a zajímavou akci. Hudební festival Europa Cantat se koná jednou za 3 roky v různých evropských městech a letos byla na řadě Pécs. Je to partnerské město Olomouce, a tak jsme tam byli pozvaní.

Pátek 31.7.15
   V 5:30 vstávačka, najíst se, dobalit a HURÁ do Krna k Avion "Šoking" parku, kde jsme se měli přidat k ostatním ateneákům cestujícím z Olomouce.
   Všechno jsme stihli (teda až na směnárnu) a našli i zastávku Zvonařka na Dornychu. V Avionu šel Jožka do obchodu a koupil banány. Pak jsme zavolali Víťovi, kde je sraz. U OMW jsme se potkali s Verčou P. a vyměnili jsme si svačiny (pizza za banán). =)
Pak dojel s 20minutovým zpožděním bus. Naskákali jsme a HURÁ do Pécse!!! Po cestě jsme si vyměňovali dobroty a četli si navzájem z knížek.
   Je 13:00 a první cikpauza v Maďarsku. Na benzínkách mají záchody zadax, což jsme uvítali.
   Je 14:00 a 173 km do Pecse. "To je 15 našich, ne?" Aneb přepočet podle momentálního kurzu forintů.
   Je 16:08, známe nové maďarské slovo „kermideretvár“ pocházející od tatínka Týnky.
   Je 17:08 tak jsme vystoupili, vytahali bágly z busu a šli do budovy, kde jsme dostali jmenovky na machršňůrách, stravenky a kabele s prospekty a pak jsme zase všechno nastěhovali zpátky a jeli se ubytovat.
   Je 17:59, jsme ubytovaní na studentských kolejích. Buňky pro 4 lidi se 2 pokoji. Domluvili jsme se s Františkem a Terkou.
   V 18:00 jsme se všichni sešli a dvěma průvodci byli dovedeni na místo, kde jsme měli dostat večeři. Nějak jsme to složitě obešli, protože se naši průvodci zamotali, pak jsme málem poztráceli polovinu lidí, ale nakonec jsme dorazili k vytouženému cíli. Dala jsem si kus kus s houbami. Další byly na výběr masové kuličky s těstovinami a máčkou vypadající jako rajská (neochutnávala jsem). Naběhli jsme tam s Jožkem jako první. Po večeři byl volný program. Chtěli jsme se jít kouknout na koncert a do katedrály. Do té jsme se ale nedostali, ale zato jsme se šli podívat na hradby, kde jsme našli raut a ochutnali tam vynikající bílé víno.
    Pak byla na náměstí akce Open Singing, kde sbory učily lidi písničky ze zpěvníků. Chtěli jsme potom jít na maďarský folklor, který měl být na druhém konci města. Nakonec se k nám přidal ještě Filip Ch. a Kamča R. z S2. Jóža byl hlavní hledač a mapoúchyl a nakonec jsme tam i když s oklikou trefili. Uvítal nás sbor se členy z různých koutů světa a hudebně to byl, jak to správně předem nazval Jožka, opravdu guláš. Zakončili to "Irským Dresinkem" (An Irish Blessing), čímž u nás podstatně klesli.
   Po koncertě jsme se chystali odejít a v tom se na pódiu objevila basa a dudy. Tak to ne, zůstáváme! S napětím jsme očekávali, co se bude dít. Řekli nám, že tady nebude nic k vidění ani k slyšení, tady se budeme hýbat, tak ať vstaneme. S Jožkem jsme okamžitě poslechli a nasáčkovali se pod pódium. Řekli, že nás budou učit balkánské tance. Hudebně to byl velmi silný odvar Burdonu a bylo to neskutečně ňuchňavé. Pak to nějak našli i Janča Š., Eva a David a přidali se k nám. Trsali jsme tam až do čtvrt na 12. Pán předtancovával a asi 60 lidí v kroužku tančilo s ním. Nakonec jsme uznali, že už radši půjdeme, aby nám na recepci ještě maďarsky nevynadali a dali vůbec klíče. =) Ještě před tím, jsme se ale šli zvukaře zeptat, jak se kapela jmenuje, protože se nám opravdu líbila. Řekl, že Zengö. K odchodu nám hrála veselá polkoidní věc, na kterou jsme si dali promenádu na odchodnou. Ukázali jsme i těm Maďarům, jak se tancuje pravá česká polka. Někteří se na nás se zájmem koukali. =)
Spát jsme šli kolem půlnoci.

Sobota 1.8.15
   7:15 a budík!!! Snídaně dole na kolejích a po ní byla zkouška, na které pan docent zjistil, že nemá k Rolandovi káble, takže jsme se rozezpívávali pomocí foukátka, což se na kvalitě zpěvu v rozjezdu dosti podepsalo (viz džouk o ponorce).

   Po zkoušce jsme šli na pokoje nabalit si věci na odpoledne, protože nás čekal oběd a po něm zkouška a koncert. Na oběd jsme šli dřív a po cestě utekli průvodcům a šli se fotit před katedrálou a na hradbách. Byli jsme se podívat i v muzeu na hypnotizující díla Victora Vasarelyho. Opravdu impozantní umění.

   Je 12:30 a šli jsme na oběd. Jóža po cestě našel na zemi stravenku, tak jsme měli porci navíc. =) Spíš blbá organizace než ty 2 porce mohla za to, že jsme došli pozdě. Je sice pravda, že jsme ještě s Markem došli poslední, ale spíš ta vzniklá půlhodina, za kterou jsme se měli najíst a přesunout na zkoušku do kostela na opačném konci města, a kterou jsme rázem měli ve chvíli, kdy nám řekli, že se oběd vydává až ve 12:30 a my měli už ve 13 h být v kostele, může za to, že jsme ke kostelu dojeli pozdě. Paní, která nám měla odemknout, když zjistila, že tam nejsme, zase zamkla a odešla s tím, že zkoušet nebudeme. Dali jsme si teda po příjezdu ke kostelu skvělou točenou zmrzlinu, kterou měli opodál a čekali, až nám o půl 2 přijdou otevřít. Mezi tím dojeli Rumuni, se kterými jsme měli koncert mít. Napřed my, pak oni a dohromady Ave Verum Corpus.
   Musím říct, že i přes to, že jsme měli jenom jednu zkoušku a to ještě bez Rolanda, byl to jeden z nejlepších výkonů, co jsem s Ateneem zažila. Užili jsme si to, neudělali jsme tam žádný velký chyby, dokonce i Gurale na začátku nebyly tak děsný jako na zkoušce. =) Rumuni z nás byli nadšení a tleskali jak o život. Užívali si to s námi. Pak byli na řadě oni. Sedli jsme si do lavic a poslouchali. Byli skvělí! Zpívali dokonce i Kaťušu a Kalinku. Na závěr dali Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty. Měli s sebou i operní mezzosopranistku, která si od nás právem vysloužila standing ovation. Nakonec jsme se k nim přidali a zpívali Ave Verum.
Lidí kromě našich 2 sborů tam nakonec pár bylo, ale bylo to na druhém konci města, takže jsme ani hojnou účast v době největší akce v centru nečekali. Což byla v závěru dost škoda, protože s takovým výkonem bychom se jistě pochlubili rádi. Po koncertě jsme se společně všichni vyfotili.
   Je asi 17:00, dojeli jsme zpět na koleje, v 6 bude véča. Šli jsme s Jóžem do města dřív, abychom něco koupili. Nakonec jsme zastavili u obchodu s pohlednicemi a koupili si tam pár pěkných pohledů. Pak jsme chtěli ještě víno. Vlezli jsme do obchodu a já jsem věděla kolik mám peněz, ale pak jsem to nějak zapomněla a ztratila se v jejich měně a vybrali jsme víno, na který jsem neměla, což jsme zjistili až u pokladny. Tak jsme si udělali slušný trapas, museli jsme se omluvit a odejít pryč. 
   Na večeři byl šáteček plněný směsí krup a zeleniny. A konečně jsem dostala i vodu, se kterou na mě před tím vždycky zapomněli, a já se bála si o ni říct.
   Po večeři jsme měli chvíli čas, tak jsme si znovu prošli ulici Király =>
(poprvé včera večer, když jsme šli na folklor). Tentokrát za denního světla. A mohla jsem ji konečně vyfotit.
    Je 19:00, máme sraz a půjdeme na náměstí na open singing. Střídaly se další sbory a učily nás písničky. Halda lidí zpívala, mávala a trsala až do konce. Nad námi lítala kvadrokoptéra a točila nás kamerou. Mávali jsme jí.

    Po ukončení akce jsme šli konečně koupit to víno. Koupili jsme nakonec za bílý ryzlink a šli pomalu na koleje.
Do vedlejšího pokoje se nahrnula Týnka, Jana, Hanka a spol. a začala párty. Rychle jsme proto usnuli, abychom nic neslyšeli. =) 

Neděle 2.8.15
   6:15 a budík. Chtěli jsme na mši, ale já jsem nebyla schopná se vzbudit, tak šel Jožka sám.
   7:15, budík 2. Vstávám a jde to. Začala jsem balit a pak šla na snídani. Druhou jsem vzala Jožkovi, protože by ji nestihl.
   Je 9:15, Jožka přišel, pokydal se jogurtem a všechno snědl. =D
   Je 9:40, pakujeme se a vyrážíme k busu. Vracíme klíče a nejsme poslední (!!!).
   Je 10:00, nasedli jsme do busu, rozjeli se a začalo pršet. Víme, kdy je čas k odjezdu. =) Pršelo téměř 2 hodiny.
   Po cestě jsme koukali na 2 filmy (Mr. and Mrs. Smith a Na vlásku). Na poslední zastávce v Maďarsku jsem utratila zbytek forintů za něco jako chipsy. Zbyl mně pětiforint (našich asi 30 halířů), za to už si nekoupím nic. A už vím, co nemají - jednoforinty.
   Zbytek cesty už se jelo s minimálním počtem zastávek. Do Olomouce jsme dojeli kolem
19. hodiny. Pomohli jsme odnést pár věcí na konvikt, rozloučili se se spoluzpěváky, spolubojovníky a kamarády a každý jsme si šli zase svou cestou.

Zážitek to byl zajímavý. Pécs je nádherné překvapivě čisté město s krásnou katedrálou, mnoha dalšími kostely okolo a s náznaky balkánské architektury.
Jejich folklor a balkánské tance nás příjemně překvapily.
Užili jsme si maďarštinu, snažili se ji číst a pochopit. Často jsme se smáli, jak zní. Je to opravdu fascinující jazyk. Domluvit s Maďary se dá anglicky, ale často lépe německy.
Pochopit forinty není až taková sranda. Hlavně ne pro člověka, co se cizí s měnou učí platit podruhé v životě. Při směně máte najednou hromadu peněz, a když tam přijedete, zjistíte, že si za ně koupíte ještě méně než u nás.

Propagační video ale nelhalo. Akce to byla opravdu velká a nám bylo ctí být její součástí. Spíš nám bylo líto, že jsme přijeli až na závěrečné 3 dny, protože program předchozího týdne mohl být taky dost zajímavý. =)

Nahlédnutí do slovníku maďarštiny:
- sz [s], s [š], cs [č]
- szeretete [seretete] - láska (Igazan?)
- szerem [serem] - láska
- szere [sere] - montáž =)
(tahle tři slova mně po překladu opravdu vyrazila dech)
- ajándék - dárek (já věděla, že to musí být nějaké krásné slovo)
- papír - papír (překvapivě)
- reggeli - snídaně
- ebéd - oběd (některá slova jsou podobnější češtině, než bychom čekali)
- vascora - večeře

Ivuncův kuchyňský koutek 9: v hlavní roli špek, cibulka a vajíčko

Už jsem dlouho nic nenapsala a červen už je skoro pryč, tak to musím napravit. Během tohoto zkouškového jsem se naučila používat špek a vajíčka. Napřed jenom tak ještě s cibulkou jako míchaná vajíčka, to jsem se naučila na chatě.

Pak jsem jednou vyzkoušela ke špagetám smažit cibulku na špeku a bylo to tak neskutečně dobrý, že jsem se rozhodla to už nikdy nedělat jinak.
Dokonce když jsme pak měly se spolubydlícíma dámskou slezinu se špagetovou nacpávkou, tak mně to pochválily.
Ne, ani se mně nepodařilo vyklopit je při slívání vody do dřezu, jako při jednom z dřívějších pokusů, kdy jsem se s tím chystala vytáhnout před jednou mně důvěrně známou osobou a nakonec z toho byl ne moc příjemnej trapas. Zmiňuju to proto, že tomu člověku chcu udělat radost, jelikož se tím ještě dnes náramně baví a připomene mně to při každé možné a nejméně vhodné příležitosti. =)

Další jednoduchý recept s vajíčkem, co jsem se nedávno naučila, jsou těstoviny s vajíčkem. Nedá se na tom nic zkazit a je to dobré. Uvaříte těstoviny pak je kydnete na pánev, na to 2 vajíčka a než se vám to všechno připálí k pánvi, máte hotovo. Dochucení kečupem popřípadě kmínem a majoránkou (to koření je můj nápad =)). Geniální rychlý zachránce proti smrti hladem.
Dobrou chuť.

cibulka na špeku na špagety

Míchaná vajíčka s cibulkou na špeku a s topinkami

Ivuncův kuchyňský koutek 8: rychlokurz vaření

Přišla jsem na skvělý způsob, jak psát tento jídlový seriál a nepřivodit si újmu na zdraví. Prostě si před tím uvařím něco k jídlu a psaní průběžně zajídám. To stejné bych doporučovala i čtenářům tohoto seriálu, protože při nedostatku jídla po ruce může být jeho čtení zdraví škodlivé.

Před dvěma týdny si nás se Zatnaktelem pozvala na chatu Rionka, kde bylo podle mých článků na blogu usouzeno, že akutně potřebuju rychlokurz vaření. Prakticky od první chvíle jsem byla přivázána k plotně malých kamínek.

Hned po příchodu jsem dostala za úkol slít vodu z brambor aniž bych je vyklopila do umyvadla. To se mně kupodivu povedlo.
Večer jsem dostala na starosti těžší recept. Bylo to chilli con carne - fazole s hovězím. Vyfasovala jsem cibuli, špek, hovězí, nůž a hrnec rozvařených fazolí a všichni čekali, co z toho vznikne. Já taky. Dopadlo to díky radám od profíků líp než jsem čekala a dokonce jsem si smutnýma psíma očima vymanila, že dáme místo chilli česnek. Takže to bylo ve finále chilli con carne bez chilli, ale bylo to dobrý. =)

Druhý den ráno jsem se učila míchaný vajíčka. Musím se bez mučení přiznat, že jsem je nikdy do té doby nedělala a už vůbec ne na špeku a cibulce. Dopadlo to skvěle. A dokonce je po mně po příjezdu chtěli i doma. Když jsem je udělala, všichni si libovali. =)

Ivuncův kuchyňský koutek 7: bramborové pokusy

Nedávno jsem se poprvé odvážila koupit si brambory a uvařit je na kmíně. Brambory na kmíně jsou totiž fakt ňuch. Dneska jsem si uvařila druhou dávku a k tomu (nechtěně) pikantní klobásu.
Nepatřím mezi lidi, kteří se ládují pálivými papričkami, pikantními kečupy a dalšími utrejchy, kterých stačí jedna kapka na vypálení pajšlu. Některé z těchto lidí můj názor překvapuje, jiné děsí a další to možná uráží a odsuzují mě za to, ale já to prostě nepotřebuju, a tak to nejím.
Musím ale přiznat, že tato klobása na tom byla ještě relativně slušně a určitě to bylo lepší než můj první pokus s bramborami, ke kterým jsem si nekoupila nic a tak je snědla jenom s kečupem. =)

Ivuncův kuchyňský koutek 6: jak jsem se seznamovala s topinkovačem

Od února tu mám další rozepsaný zážitek. Konečně jsem se tehdy odvážila použít topinkovač, co se tu spolubydle válí. Samozřejmě napřed tajně, aby o tom nevěděla. Pak jsem se jí ale přiznala a ona mi ho dovolila s ní sdílet.
Mému seznamování s ním by se leckdo zasmál, kdyby mě u toho viděl. Naštěstí se nikdo takový nenaskytl, na to jsem si dala bacha.

První pokus s chlebem
Tak ten nedopadl až tak podle mých představ, protože jsem poněkud neodhadla délku pečení. V překladu - spálila jsem ho téměř na uhel. Při dalších 2 pokusech jsem si na to už dala pozor a bylo to i k jídlu.

Rohlíky
První várka byla super, zato druhou jsem dala do rozpáleného topinkovače na stejnou dobu a pak jsem z nich měla černoušky.

Postupem času se moje technika vylepšila a já si topinkové snídaně doslova užívám. U nás doma je to normální, máme plotnu a na ní se dá péct kdeco, ale v Olomouci kamna s plotnou postrádám, a tak jsem konečně byla nucena přijít na to, jak takový vystřelovací topinkovač vlastně funguje.

Moje nelepší léty ověřené topinkové snídaně
- na opečeném chlebu ještě za tepla nechat roztát máslo, osolit a posypat
  pažitkou, nebo natřít křenovým pomazánkovým máslem, nebo taveným sýrem
  (čímž se z něho stane dvojitě tavený sýr), nebo paštikou a na to
  cibuli
- na rozpečený rohlík je parádní cokoli, co se na něm rozpustí (sýr, paštika)
- vánočka (tu jsem si v Ol ještě nedělala, ale dělám to doma a musím říct, že je to
  jedna z nejlepších snídaní) - nechat na ní roztát máslo a posypat kakaem, je to
  mana!

Jedna z věcí, co mi tady chybí, je gril s topnou spirálou, co máme doma. V něm se dají totiž dělat i další úžasné pochutiny. Tady jsou ty nejlepší:
- chleba se slaninou - můžete nahradit i uzeným bokem, špekem či salámem,
  ovšem slanina je nejlepší
  Pozor! Při pečení provokativně voní a je dost možné, že tím přilákáte ostatní
  členy rodiny a ti vám to budou chtít sníst
- rohlík s rajčetem a plátkovým sýrem - nejúžasnější je, jak se ten sýr rozpustí
  a zakryje rajče
  Pozor! Rajčata po vytažení zákeřně pálí!
- pečené brambory - nakrájíte syrové brambory na tenké plátky, každý plátek
  osolíte a okmínujete a pečete až se plátky nafouknou a zezlátnou.
  Pozor! Je potřeba to hlídat. Taky často než opečete ty 3 obří brambory  
  nakrájené na ultra tenké plátky, které jste si s chutí a očekáváním nachystali,
  můžete během pečení třeba uklidit, uvařit něco dalšího, nebo usnout. S tím
  spánkem bych to ale moc neriskovala, pokud nemáte troubu na termostat a
  nechcete platit výjezd hasičů. Ale zato (pokud teda neusnete), můžete průběžně
  ujídat a ten požitek z toho je díky tomu dlouhotrvající. U nás to dopadne
  většinou tak, že ač ty brambory pálí jak blázen, jí se rovnou z roštu. S
  posledním dopečeným kouskem už často není poznat, že se někdy dělalo něco s
  bramborami.

Doufám, že jsem tímto provokativním článkem spíš navnadila než donutila hlady slintat nad klávesnicí, ale je pravda, že než jsem ho napsala, dostala jsem už taky hlad. No nic, jdu se najíst. Udělejte to samé. =)

Ivuncův kuchyňský koutek 5: pytlíkové obědy

Musím přiznat, že od té doby, co nepíšu projekty, už mě nenutí nic k tomu, abych psala na blog. Sice je to po dvou letech, kdy jsem psala každej den nebo aspoň jednou za týden, konečně oddych, ale na druhou stranu se tady díky tomu téměř nic neděje. Navíc už se mi tu tvoří fronta konceptů čekajících na dopsání a jsou to právě články o jídle, které už, milí čtenáři, jistě postrádáte. =)

Někdy v lednu, asi tak dlouho mám rozepsanej tento článek, jsem objevila kouzlo pytlíkových obědů/večeří, či co to je. Napřed jsem se toho bála, ale pak jsem to zkusila a zjistila, že je to dobrý. A navíc, téměř se to nedá zničit. Pomalu mně díky nim stoupalo sebevědomí, ovšem zrada na sebe nenechala dlouho čekat... https://twitter.com/Ivunec/status/561236134425296897
Ano přesně tak! Na pytlíku nabádají nakonec přidat kousek másla a já jsem si zrovna dovezla čerstvě nabroušenej nůž. Nějak jsem si předtím až příliš zvykla na to, že je tupej a tak ho od másla normálně setřu prstama. No a když jsem se řízla, vzala jsem to druhou rukou papírem. Prošel samozřejmě vším.

A tak jsem 3 dny chodila se zalepenýma prstama a nadávala si, že nemůžu pořádně nic dělat ani jednou rukou. Na druhou stranu jsem si ale pak už dávala setsakramensky bacha na ten nůž. Dokonce jsem na něho lihovkou napsala varovný nápis: "Bacha! Je ostrej jak sviňa!" =)

Ivuncův kuchyňský koutek 4: špagetová mánie

Od zimního zkouškovýho už skoro nechodím na obědy do menzy. Je to hlavně kvůli tomu, že mám tak blbě hodiny, že buď  skončím moc brzo nebo začnu moc pozdě a skončím ještě později a taky to mám dost daleko a je to pro mě zacházka o další kilometr dál a prostě se mně tam nechce, protože než dojdu tam a zase zpátky, mám už zase hlad. Tak to raději vezmu dom oklikou přes obchod a doma další půl hodiny něco kuchtím.
Výhod to má víc. Přestanu být závislá na tom, že mně někdo něco uvaří a já to jenom sežeru, naučím se vařit, než to uvařím, mám už takovej hlad, že i když je na pytlíku napsáno 2 porce, do mě to zahučí jak nic a co víc...můžu klidně jíst špagety tak často, jak se mně zachce. Klidně i 3x týdně (ne, takhle moc to zas nepřeháním). =D
A právě o špagetách dnešní článek bude. Naučila jsem se je vařit už doma. S tím rozdílem, že cibulku k nim vždycky smažila mamka. Dochucování jsem poslední dobou dělala ale já, protože mamka tvrdí, že jí to ode mě chutná víc než od ní. Popravdě ještě jsem nepoznala rozdíl, ale možná to na to chce profesionální léty prověřený mlsný jazýček. V Olomouci ale mamčiny šikovné ruce a zkušené chuťové pohárky nemám, tak je to celý na mě.

Cibulka
Největší problém je cibulka. Ne tak to smažení, jako krájení. Vždycky mně to hrozně vadilo a brečela jsem, i když ji krájel někdo jinej. Často mně stačilo ji jenom loupat. Nevím, čím to je, ale v Olomouci mně nevadí cibuli krájet. Je to spíš sranda, jak ji honím po prkýnku, ale jde o to, že u toho vůbec nebrečím. Nechápu to. Mamka tvrdí, že je to možná tím, že u nás na dědině všechno víc voní. A taky je to teplotou prkýnka. Když je teplý, silice stoupají rychleji nahoru.
Každopádně po delší olomoucké špagetové praxi jsem přijela jednou domů a hrnula jsem se k cibuli, že si u mamky šplhnu, jak jsem se ji naučila pěkně krájet. Nakrájela jsem půlku a musela jsem přestat, protože jsem na to přes slzy neviděla. Takže jsem si opravdu šplhla. =D

Párek
Zkoušela jsem do nich dát jednou i párek, a to přímo osmahnout s cibulkou, ale nebylo to tak dobrý, jak jsem chtěla.

Sýr, kmín a majoránka
Kombinace tří osvědčených přísad do špaget. Bez kmínu a majoránky už nedám ani ránu. Do těstovin jsem vyzkoušela i hermelín, bylo to moc dobrý.

Večeře pro spolubydlící
Nedávno jsem se se svým kulinářským uměním pochlubila spolubydlícím. Uvařila jsem nám na dámskou jízdu společnou večeři. Jak jinak než špagety. Úspěch byl více než potěšující. =) https://twitter.com/Ivunec/status/587715993406955520

Be2Gether v Olomouci

   Od čtvrtka 5.3.2015 do dneška v Olomouci probíhal projekt Be2Gether. Je to projekt spojující různé národy, jejich hudbu a jídlo. Účastní se ho lidé z Norska, Holandska, Polska, Turecka a České republiky. Díky tomuto projektu jsme se v říjnu dostali s Ateneem do Holandska, před tím jelo ještě pár lidí do Polska a v červnu se pojede do Norska.
   V 9 hodin jsme před budovou Jezuitského konviktu přivítali Holanďany, Nory a Turky (Poláky ne, protože si koupili špatně letenky a dojeli až večer) a ukázali jsme jim ji jak zvenku, tak zevnitř. Táhli jsme je dokonce i do suterénu, kde si mohli prohlídnout původní skály prostupující skrz zdi. Pak jsme jim z prvního patra ukázali kapli, kde bude pro ně druhý den náš koncert, a atrium, kde bude po něm raut. Já jsem si pak odskočila do 2. patra na hodinu a vrátila jsem se na Lenčinu přednášku o muzikoterapii, kde nám například představila zvonkohru koshi.
   Po obědě jsme navštívili rektorát a uvítala nás prorektorka Jitka Ulrichová, která všem řekla něco o naší škole. Další zastávka byla na radnici, kde jsme se podívali i na věž. Takže si můžu udělat další čárku. Na radnické jsem totiž ještě nebyla. Po prohlédnutí si Olomouce z ptačí perspektivy, jsem skupinu opustila a nechala je dál s našimi průvodci trajdat městem. Měla jsem toho už dost. Utahat 22 lidí není jen tak. =)

   Pátek začal coffee breakem v 9:30. Můj první úkol byl koukat z okna, a až se naši hosté přesunou od hotelu ke konviktu, mám vyběhnout a nasměrovat je do 1. patra. Tak jsem takhle 3x běžela dolů a zase nahoru, protože prostě nemohli přijít všichni naráz. Nakonec jsem správně dovedla všechny a konečně se přivítala i s Poláky, kteří si mě očividně pamatovali z Holandska.
   Pak byly přednášky prokládané coffee breaky. Bylo až děsivé, kolik vypili kafe, nestíhali jsme umývat hrnky. První přednáška byla o rozložení tuků a svalů v lidském těle. Zájemce přednášející změřil na takovém přístroji, který ukázal kolik tuků a valů máte v těle. Pak všem, co se nechali změřit, vysvětloval, co znamenají ty čísla, co mají na svých papírech, jako výsledky měření. Podle vyprávění Víťových dojmů, to měli všichni špatně a jenom nešťastně koukali do těch svých papírů. Víťa to okomentovat: "Dneska to bude na obědě asi vážně 'slow food'. Kdo ví, jestli budou vůbec jíst."  =D
   V dalším Lenčiným workshopu se napřed hrálo na bubínky a všelijaký štěrchátka (to je moje!), pak nám představila hudební nástroj sound wave a nakonec jsme zkoušeli kreslit za doprovodu hudby. Napřed sami se zavřenýma očima pravou rukou, levou a oběma a pak všichni dohromady na jeden velkej papír. Po workshopu šli všichni na oběd a po něm měli na programu ubít se v Šuntovce, tak jsem se zdekovala dom.
   V 17 hodin jsme měli s Ateneem předkoncertovou zkoušku, na které jsme se konečně dozvěděli, co vlastně budeme zpívat. Koncert byl o hodinu a zpívali jsme tam 6 písniček. I to však stačilo k tomu, abychom jednu Norku rozbrečeli. =)
   Po koncertě si všichni předali dárky, vyfotili jsme se a šli žrát! Totiž na raut. Večerem nás provázela cimbálová muzika složená ze samých mediků. Hráli skvěle, a tak jsme to nevydrželi a začali tančit. Mezitím jsme samozřejmě jedli. Lenka přinesla dokonce překvapení večera, jímž byl dort Be2Gether, který speciálně pro tuto příležitost upekla její kamarádka cukrářka. Byl vážně super! =) Zbytek večera jsme protancovali a nakonec se k nám do kroužku přidali všichni. Zábava v atriu skončila o půl 10, protože v 10 se konvikt zamyká. Kam šli naši hosté pařit dál, už nevím, ale poradili jsme jim, že je tady hodně takových pajzlů, kam můžou jít.
   Dnešního programu už jsem se neúčastnila, ale jeli na Bouzov, do Loštic na tvarůžky a do Litovle na pivo. =)

Přivítání a prohlídka konviktu zvenku a zevnitř

Přednáška o muzikoterapii

Návštěva rektorátu

Návštěva radnice

A hurá na věž!

Páteční workshop - kreslení při muzice

A teď si pustíme Vltavu a budem malovat 2gether

Náš výtvor

Překvapení večera

Otužilci 4. ročník 1.3.2015

   Už čtyřletou tradicí je v naší vesnici setkání otužilců. Letos se mně po 2 letech opět podařilo být u této akce přítomna a znova se na vlastní oči přesvědčit, že opravdu existují takoví lidi, co si sami vyřežou díru do ledu, a pak si tam jdou s radostí zaplavat. Opravdu je obdivuju, protože já bych tam nestrčila ani prst!
   Přivítal nás Andrej, dlouholetý otužilec a obyvatel naší vesnice, který se přibelhal po operaci o berlích s tím, že má od doktorů nakázáno koleno chladit. Přivítal hosty, přiťukl si se starostem ohnivou vodou a hurá na chlazení nejen kolena. I když to těsně před tím okomentoval, že je ta voda přehřátá. No, měla asi 2 °C. =)

Víc fotek ZDE =)