43/52

Poslední desítku tohoto projektu otevřu něčím, o čem jsem tady už určitě několikrát psala, ale vlastní článek na této 52 jsem tomu ještě neudělala. Je to pro mě fascinující, inspirující a (teď použiju oblíbený slovní obrat mého spolužáka Erika) nesmírně imponující! V překladu pro mé přátele je to prostě ňuchňavý! A jsou to hradby. 

U fotek se vrátíme do jednoho zlatého listopadového dne. =)

42/52

V předvánočním příspěvku si vezmu na mušku noční Olomouc. Je nádherná, obzvlášť některá místa mě v noci velice fascinují. Hlavně všude výbojkovým světlem svítí lampy, na které už mám delší dobu úchylku a pořád je někde (kdekoli) fotím. Jenom teď před Vánoci je všude šrumec i po desáté večerní. A právě kvůli tomu, že kolem mě furt chodili nějací lidi, jsem na poslední (nedělní) noční fotoprocházce nafotila asi 4 fotky. Neměla jsem na to prostě klid a to já pak fotit nemůžu. Jedna z nich je zde.

41/52

Je to zvláštní, už jsem tu psala o tolika věcech, o řece, tramvajích, autech, vlaku, klavírech, cedulích, schodech, lampách, ulicích, dokonce i o dlažebních kostkách a kouřícím kanále, ale o tom hlavním, díky čemu tady u toho všeho můžu být, jsem si nechala až na tento předvánoční týden. Možná proto, že to k tomu tak trochu patří.
Je to můj druhý domov, který mi tu naši domácí dali. Kdybych bydlela na kolejích, tak to tak možná neberu, ale tady se opravdu cítím doma. Mám tu svůj pokojíček, svou první opravdovou postel a hlavně ho sdílím s příjemnými lidmi. A jak už jsem nedávno díky vycestování za hranice zjistila, domov nedělá místo, ale lidi, se kterým to místo sdílíme.

 Foceno teď

40/52

Čtvrtou desítku začínající v poslední předzápočtový týden tohoto semestru odstartuji psaním o něčem, co se stalo neodmyslitelnou součástí mého studia. Je to Moravská filharmonie Olomouc, na jejíž koncerty máme co by muzikologové povinnost chodit. Na druhou stranu pokud nám nevadí si 2 hodiny postát na balkóně, máme vstup zdarma.
Tento čtvrtek se za svoje 3semestrální studium na koncert MFO chystám už (teď to řeknu přesně) po patnácté.
Minulý čtvrtek jsem tam byla na Fibichovi. Hráli jeho zhudebněné části Erbenovy Kytice. Díky tomu jsem taky poprvé naživo viděla herečku Terezu Kostkovou, která recitovala Štědrý den. Vodníka recitoval herec Filip Sychra.
Tomuto druhu orchestrální hudby zkombinované s recitací se říká melodram. Doporučuju, je to zajímavý zážitek.

39/52

Vím, že to tu poslední dobou dost zanedbávám a někteří moji milí čtenáři/kamarádi mi to dávají znát, což mě zcela nepřekvapuje. Proto bych to tady ráda oživila nějakým vtipem. A jelikož já vtipy vykládat neumím, protože je vždycky nějak pokazím nebo se z nich v mém podání stanou nevtipné vtipy, jeden převezmu.
V Olomouci totiž občas mají opravdu výstižné reklamní cedule. Tato je zrovna na LED televize. Zajímalo by mě, jestli je opravdu vyrábí z LEDU stejně jako ty cedule. :)