pondělí 18. března 2013

Kalamita na n-tou 18.3.2013

   Ve škole nám oznámili, že nám odpadá poslední hodina. Všichni jsme se radovali. "Jupí, pojedu ve 12 a v 1 budu doma," říkala jsem si. Před odjezdem jsem šla ještě na oběd a všimla si, že sněží. Zaradovala jsem se a říkám spolužačce: "Vsaď se, že toho sněhuláka ještě letos postavím!" =D

   Po obědě jsem sedla do busu na přestup. Ještě jsme ani nedojeli na zastávku pod Ludíkov a už jsme stáli. Co se před námi dělo, nikdo neděvěl, ale všichni koukali z oken. Asi 10 min. jsme čekali a mezitím se šel řidič podívat ven. Když přišel, nevím, jestli něco řekl, ale děcka z Ludíkova se pakovaly, že půjdou pěšky. Tak jsme se se spolužačkou Markétou taky rozhodly to risknout.

   Když jsme vylezly ven, zmocnil se nás ohromující pohled. Před námi stálo několik aut a kamionů. Vše to způsobily 2 kamiony, které se na kluzké (zkoušela jsem) silnici potkaly. Nevím, jak řidiči zabrzdili, ale kdyby popojeli jseště kousek, minimálně si navzájem urazí zrcátka. Nad tím, co by se mohlo stát dál, raději přemýšlet nebudu, jenom vím, že po pravé straně ze spodu je hluboký příkop, který často takovéto kamiony i neplánovaně navštěvují.

  Zespodu - tam někde pod kamiony je náš bus...

   Když jsme přišly k zastávce pod Ludíkovem, zjistily jsme, že kamiony a auta, co původně chtěly jet ze Žďárné do Boskovic zase tvoří kolonu z druhé strany. Netušíc, jestli vůbec ten autobus, co na nás měl čekat, dojel nebo ne, jsme se s Markétou vydaly na cestu.

Nahoru směrem na Žďárnou. A prst k tomu!

   Došly jsme do Ludíkova a pak do Němčic. Pocestě na těch rovných pláních foukal silný vítr a vločky nás silně bily do obličeje a do očí. V Němčicích jsme pak odbočily na zkratku do lesa, kde byl kromě sněhu i led, takže jsem sebou dokonce 2x flákla o zem. Šly jsme asi hodinu a půl v husté chumelenici a větru. Příjemná procházka. Doma mě ometli a dali mi najíst.

   Kdyby se to stalo aspoň ráno, když jedu do školy. To by mně nevadilo tolik, jako když jedu z ní. =)

1 komentář: